Pomalu a postupně jsme si zařizovali domácnost. Manžel se vrátil z vojny, já jsem začala pracovat na učilišti pro mládež s mentálním postižením. Sousedka byla inspektorkou mateřských škol nám zařídila školku u našeho domu, tak se nám život výrazně ulehčil. Ne však finančně, protože po dobu manželova studia jsme měli odložené splátky novomanželské půjčky a… Čítaj viac Léta 70. – II. část

Absolvovala jsem střední školu. Navzdory komunistické diktatuře to byla skoro bezstarostná léta a asi hlavně proto, že jsem byla obklopena skvělými lidmi. S profesory, hlavně těmi co jsme byli na chmelu, jsme věděli na čem jsme a spolužáci byli také ohromně fajn. Většina se rozprchla na různé vysoké školy, já jsem se rozhodla pro studium… Čítaj viac Léta 70.

Obklopeni komunistickou ideologií, která se vyskytovala vždy a všude, jsme chodili do školy, věnovali se hrám, kultuře a roky plynuly pozvolna.V druhé třídě jsme opustili barákovou školu a přešli do kamenné budovy na Orlí ulici. V suterénu šatnové klece, v přízemí byt pana školníka a v prvním poschodí sborovna a ředitelna. Když se do toho… Čítaj viac 68. a 69. rok

Když jsem měla jít do školy, přestěhovala jsem se k rodičům, kteří si konečně pořídili byt. Do té doby bydleli v nějakých půdních prostorách bez vody. Měla jsem tříletou sestru, s kterou jsme teď měly dětský pokoj. V domě byl zavedený svítiplyn, tak jsme mohli mít bojler a tím pádem teplou vodu, což byla v… Čítaj viac Roky 60.

Jsem v šoku, rozladěná, namíchnutá, udivená a nechápu. Nedávno byly zveřejněné výsledky ankety, kde 58% Slováků uvedlo, že se za socialismu žilo líp! Já naopak žiju v přesvědčení, že se lidé v Evropě nikdy neměli líp než dnes. Trochu si na ten socík zavzpomínám a budu moc ráda, když mi napíšete své vzpomínky a postřehy,… Čítaj viac Jak se žilo v 50. letech

Poprvé se objevila asi před čtyřmi pěti týdny. Na Pohádce nás navštívila kočička. Mourovatá s bílou tlamičkou, náprsenkou a podkolenkami. Byla hezká, ale bříško tahala skoro po zemi. Navíc byla vystrašená a neuvěřitelně plachá. Jen jsme se pohnuli, vystřelila do malinčí a už jí nebylo. Tušila jsem, že se vrátí, tak jsem šla do lednice.… Čítaj viac Možná budeme tři?

My jsme v ní byli. Koncem září jsme se vypravili na dlouho očekávané setkání s naší starší dcerkou a její rodinou. Covid nám dva roky bránil, ale tentokrát se to podařilo. Odletěli jsme z Vídně a za hodinu a půl přistáli na letišti v Bari. Zařídili jsme půjčení auta – překvapila nás cena, za Fiat-Panda… Čítaj viac Zvu vás do nádhery

Už i k nám na Pohádku se pomaličku prokousává jaro. Na louce se objevily krokusy, prodraly se devětsily, do dálky svítí hlavičky podbělů, na kraji lesa rozkvetly kyčelnice, sem tam petrklíč a kolem potoka nesmělé první blatouchy. Kočičky a jehnědy lákají včeličky, žlutozelený opar vršků stromů den ze dne nabírá na síle. Včera se ohlásila… Čítaj viac Nebude to veselé čtení

Říká se mu “pudink v páře” a recepty jsem dostala kdysi dávno od své tety, výborné kuchařky a pekařky. Dělávala jsem je, když děti byly malé a potom upadly v zapomnění. Pravděpodobně proto, že našim “kobylkám” byly malé. Nějakým zázrakem jsem koupila formu, vůbec netuším kde. Je to něco jako bábovka, ale má víčko. K… Čítaj viac Zapomenutý dezert

Netuším čím to je, ale stále častěji slýchávám – za komunistů bylo líp, není všechno černo – bílé, každá mince má dvě strany… Napíšu vám, jak jsem tu dobu viděla já. Hned v úvodu vám sdělím, že jsem ji viděla černě, obě strany mince byly hodně zapráskané a jediné plus bylo v tom, že jsem… Čítaj viac Pravdu má Seneca mladší