Nezaradené

Léta 70. – II. část

Pomalu a postupně jsme si zařizovali domácnost. Manžel se vrátil z vojny, já jsem začala pracovat na učilišti pro mládež s mentálním postižením. Sousedka byla inspektorkou mateřských škol nám zařídila školku u našeho domu, tak se nám život výrazně ulehčil. Ne však finančně, protože po dobu manželova studia jsme měli odložené splátky novomanželské půjčky a… Čítaj viac Léta 70. – II. část

Nezaradené

Léta 70.

Absolvovala jsem střední školu. Navzdory komunistické diktatuře to byla skoro bezstarostná léta a asi hlavně proto, že jsem byla obklopena skvělými lidmi. S profesory, hlavně těmi co jsme byli na chmelu, jsme věděli na čem jsme a spolužáci byli také ohromně fajn. Většina se rozprchla na různé vysoké školy, já jsem se rozhodla pro studium… Čítaj viac Léta 70.

Nezaradené

68. a 69. rok

Obklopeni komunistickou ideologií, která se vyskytovala vždy a všude, jsme chodili do školy, věnovali se hrám, kultuře a roky plynuly pozvolna.V druhé třídě jsme opustili barákovou školu a přešli do kamenné budovy na Orlí ulici. V suterénu šatnové klece, v přízemí byt pana školníka a v prvním poschodí sborovna a ředitelna. Když se do toho… Čítaj viac 68. a 69. rok

Nezaradené

Roky 60.

Když jsem měla jít do školy, přestěhovala jsem se k rodičům, kteří si konečně pořídili byt. Do té doby bydleli v nějakých půdních prostorách bez vody. Měla jsem tříletou sestru, s kterou jsme teď měly dětský pokoj. V domě byl zavedený svítiplyn, tak jsme mohli mít bojler a tím pádem teplou vodu, což byla v… Čítaj viac Roky 60.

Nezaradené

Jak se žilo v 50. letech

Jsem v šoku, rozladěná, namíchnutá, udivená a nechápu. Nedávno byly zveřejněné výsledky ankety, kde 58% Slováků uvedlo, že se za socialismu žilo líp! Já naopak žiju v přesvědčení, že se lidé v Evropě nikdy neměli líp než dnes. Trochu si na ten socík zavzpomínám a budu moc ráda, když mi napíšete své vzpomínky a postřehy,… Čítaj viac Jak se žilo v 50. letech

Nezaradené

Možná budeme tři?

Poprvé se objevila asi před čtyřmi pěti týdny. Na Pohádce nás navštívila kočička. Mourovatá s bílou tlamičkou, náprsenkou a podkolenkami. Byla hezká, ale bříško tahala skoro po zemi. Navíc byla vystrašená a neuvěřitelně plachá. Jen jsme se pohnuli, vystřelila do malinčí a už jí nebylo. Tušila jsem, že se vrátí, tak jsem šla do lednice.… Čítaj viac Možná budeme tři?

Nezaradené

Zvu vás do nádhery

My jsme v ní byli. Koncem září jsme se vypravili na dlouho očekávané setkání s naší starší dcerkou a její rodinou. Covid nám dva roky bránil, ale tentokrát se to podařilo. Odletěli jsme z Vídně a za hodinu a půl přistáli na letišti v Bari. Zařídili jsme půjčení auta – překvapila nás cena, za Fiat-Panda… Čítaj viac Zvu vás do nádhery

Nezaradené

Nebude to veselé čtení

Už i k nám na Pohádku se pomaličku prokousává jaro. Na louce se objevily krokusy, prodraly se devětsily, do dálky svítí hlavičky podbělů, na kraji lesa rozkvetly kyčelnice, sem tam petrklíč a kolem potoka nesmělé první blatouchy. Kočičky a jehnědy lákají včeličky, žlutozelený opar vršků stromů den ze dne nabírá na síle. Včera se ohlásila… Čítaj viac Nebude to veselé čtení

Nezaradené

Zapomenutý dezert

Říká se mu “pudink v páře” a recepty jsem dostala kdysi dávno od své tety, výborné kuchařky a pekařky. Dělávala jsem je, když děti byly malé a potom upadly v zapomnění. Pravděpodobně proto, že našim “kobylkám” byly malé. Nějakým zázrakem jsem koupila formu, vůbec netuším kde. Je to něco jako bábovka, ale má víčko. K… Čítaj viac Zapomenutý dezert