Byly jarní prázdniny, takže – děti u nás na Pohádce. Radosti kopec a jasně, že se vaří po čem jim duše s bříškem piští. Nesmí chybět pirohy. Sice se uvádějí jako slovenské národní jídlo, ale já mám pocit, že se jedná spíš o východoslovenskou specialitu. Naučila mě je Babuša – manželova babička. Měla jsem ji moc ráda, její těžký život by vydal na román. Ovdověla někdy po třicítce, zůstal jí rozestavěný domek a čtyři malé děti, které, kromě jednoho, všechny přežila. Přes veškerou bídu dokázala vždycky skvěle navařit, ničím neplýtvat a všechno spotřebovat. Tajemství těchto pirohů tkví v tom, že se do nich nedává vejce. Babuša přišla na to, že je to nejen zbytečné, ale navíc, jsou ještě lepší.
Komu nevadí stát u vaření 2 – 3 hodinky, bude odměněn báječnou krmí. Pokusím se napsat to zřetelně, jasně a podrobně, protože toto jídlo patří do kategorie škubánků, halušek, bramboráků a nočků, kde váhy a míry jsou jen orientační a člověk to musí mít tzv. „v ruce“ a je to taková „kuchařská maturita“.
Budeme potřebovat:
3 – 4 velké brambory, cca 40 dkg
25 dkg bryndza – nejlépe 100% ovčí, čím méně kravské hrudky, tím lépe a raději dáme víc, než míň.
50 dkg cibule
25 dkg másla
40 dkg polohrubé mouky
25 – 30 dcl studené vody
Jdeme na to:
- Ve slané vodě uvaříme kostky ze 3 – 4 velkých brambor, slejeme a necháme vychladnout. (dá se uvařit den předem) a těsně před přípravou do nich rozdrobíme bryndzu, nejprve „šťouchátkem“ na kaši a posléze rukou všechno rozmačkáme do takové drobivé konzistence.
- Cibuli nakrájíme na kostky a smažíme na másle dozlatova. Také se může den předem.
- Na vál vysypeme mouku, uděláme důlek, do kterého postupně přiléváme vodu a nejprve nožem zpracováváme v těsto, když je kompaktnější, pokračujeme rukou.
Těsto musí být měkké, „plastelínové“ pružné, hlaďoučké jako miminovská sedinka.
4. Těsto dáme pod misku – rychle vysychá, ukrajujeme postupně kusy, které vyválíme na 2mm tenký plát. Těsto má při válení pružit. Podsypáváme a posypáváme polohrubou moukou, aby se nelepilo. Vykrajujeme kolečka (mám skvělý poklad – formičku mi udělal báječný přítel Alex – je dostatečně pevná a ostrá asi 8cm průměr) Jinak to kamarádky vykrajují i hrnkem na čaj, protože ta kupovaná vykrajovátka jsou měkká. Odřezky z těsta šoupneme pod misku a následně zpracujeme s dalším těstem.
5. Z brambor si „upatláme“dostatečně velké válečky, položíme na vykrojené kolečko a okraje spojíme. Pokud je těsto správné, nemusí se okraje ničím potírat, když je tužší, prstem nebo štětcem naneseme trochu vody. Mezi těsto by se neměly brambory dostat. Dobré přilepení si ještě „pojistíme“ přitlačením vidličkou.
Pozor, abychom piroh nepropíchli. Hotové taštičky ukládáme na moukou posypaný tácek tak, aby se vzájemně nedotýkaly. Je dobré je mít přikryté utěrkou, aby neoschly.
Z tohoto množství jsem udělala 40 ks pirohů, na jednu porci se počítá asi 6ks. Pokud se však vyvedou, je to žalostně málo.
Jistě jste si všimli, že se zatím nesolilo nic. To přijde až teď – na kamnech se mi vaří asi 4l vody se 4 PL soli (ne plnými).Když se voda vaří „jako ďas“ vkládáme pirohy, zmírníme oheň a vaříme pár minut, než vyplavou na povrch a ještě chvíli. Je dobré ze začátku pohnout je vařečkou ode dna.
Když jsou hotové, vyndáme je na talíř a polijeme cibulkou.
Běžně se to dělává tak, že se dno misky poleje cibulkou, do toho se vyndávají pirohy, prolévají se cibulkou průběžně za občasného potřesení miskou, aby se neslepily. Na talíř se potom servírují lžící z misky. Nedělám to tak proto, že tyto pirohy bez vejce jsou velmi jemné a snadno se trhají. Pokud se nesnědí naráz, pomalu je v misce ohříváme nejlépe v troubě a jsou zase jako čerstvé.
Brambory s bryndzou jsou typické pro spišský region, na Zemplíně jsem jedla brambory smíchané se slaným tvarohem, v Polsku byly pirohy naplněné dušeným kyselým zelím se sušenými houbami – úžasně dobré, ale daleko větší „piplačka“, znám ženy, které místo bryndzy dají tavený, nebo strouhaný sýr. Jasně, že se dají dělat i na sladko, třeba s džemem.
Ta cibulka na másle není tak běžná, většinou se pirohy polévají škvarkami a „vrzne“ se na to kopeček kyselé smetany. Tak to servírují ve většině restaurací. Garantuju vám ale, že nikde nebudou tak skvělé, jako když si je uděláte sami.
Omlouvám se vám všem za amatérské fotky. Vidíte z nich, že jsem pirohy“patlala“ opravdu na chatě, kde jsou dost omezené a středověké podmínky, které rozčilují moje kočičky, ale mně vyhovují. Mám se vším trochu větší balet než doma, ale vařím tam ráda a všechno. Jak většina z vás ví, Pohádka je vysoko v lese, topí se v kachlových kamnech, na nich i vařím. Nemám moc času ani prostoru dělat na talíři umělecká díla, zvlášť když se mi v kuchyni klepe Vnouček s Sojkou nedočkavostí. Vůbec jim nevadí, když jim to na talíř jen tak „mrsknu“ a Manžel, který mačkal mobil byl tím fotografickým zdržováním taky na pokraji s nervama, protože by se nejraději už cpal. Pirohy jsou prostě „jistota“.
A ještě něco – většinou mi zbyde těsto, protože to nikdy nevyjde tak akorát. Když je ho dost pro dva, dám ho do mrazáku a mám ušetřenou práci napříště. Pokud je ho míň, rozdrobím ho v prstech na takovou těstovinovou rýži a mám zavářku do polévky. Teď jsem zbylý plátek těsta nakrájela na pár kousků, hodila na plotnu a dětem nasucho opekla. Měly křupavou mlsku, která se dá jen trochu posolit, nebo pocukrovat, potřít máslem nebo sádlem s česnekem atd. atd. – jenom nešeredit a všechno zužitkovat. Přeji vám dobrou chuť a budu ráda, když mi dáte vědět, kdo z vás se toho pustil a jak se vyvedlo. Pokud bude problém, poskytnu lekci osobně u nás na Pohádce! (zadarmo!!!)