Myšlienky

Bude svatba!

Bude se konat v nádherném prostředí jednoho z úžasných zámků, tři dny a tři noci, rozpočet vyšší, než celoživotní výdělky průměrných rodin…

Hosté si pochutnají na pečlivě vybraných specialitách nejlepších kuchařů, s luxusním servisem budou ladit i párátka. Šaty nevěsty ušité na míru z těch nejjemnějších materiálů, značkové střevíčky, kytice z exotických květin… Zrealizovaná pohádka se nevěstě musí vydařit, protože, jak se křehká dívenka vyjádřila v prestižní svatební agentuře: “Jinak bude průser!”

Jiná svatba už byla. Hosté postávali před kostelem, kde se vzala tu se vzala nevěsta – krev a mlíko, odětá v bílém krajkovém “dortíčku”. No, kde se vzala tu se vzala…ona se spíš přiklátila, rázným krokem vyšla na trávník, rozkročila se jak selka před maštalí, ruce vbok a začala řvát na celé kolo: “Mámóóó, kde je ten Fandááá?”

Krátce po roce 89 jsme s kamarádkou byly na Tenerife a užívaly si nabytou možnost užívat si nepoznané kraje. Povídaly jsme si na lehátkách u bazénu, když se před námi zjevil přízrak. Paní – věk 50 +, váha 90 +, mahagonová ovčí trvalá, nahoře bez – vyprostila se z umělohmotného křesílka, rozpažila ruce a začala halekat na celý areál: “Máňóóó, kde je ta láááhev?”

Včera jsem šla do obchodu a  míjela mě dvě děvčata. Jediný vlásek neměla nakřivo, pečlivě nalíčené, obočí jak fous nad okem, šatičky jak bárbínky, botičky na nejvyšším možném podpatku. Jenže ty podpatky jaksi nefungovaly, podlamovaly se, vyvracely, až se holčinám nožky vlnily.

Říká se, že šaty dělají člověka, ale ono to prostě často nefunguje…

Pridaj komentár