Výlet do Madridu výjimečně zařizoval Manžel. Určil destinaci, termín a sám vybral hotel. Pravděpodobně po nemilé zkušenosti ze Sicílie se rozhodl pro čtyřhvězdičkový, v centru starého města.

Když hledám hotel já, volím nižší kategorii, stačí mi čistá koupelna, dobrá postel, snídaně a padla klec. Je mi docela líto peněz na to, abych měla na pokoji jednorázové pantofle a každý večer bonbon na lůžku, takže můj standard jsou hvězdičky tři.

Manželovo rozhodnutí jsem ale s radostí přijala, konec konců máme na to věk i finance, tak si projednou dopřejeme.

Krásná šestipatrová budova dominuje menšímu náměstí. Bílá fasáda, velká okna, rohová věžička – jak rozkošný zámeček, který zve k užití luxusu a pohodlí. Vešli jsme dovnitř, ovanula nás decentní vůně noblesy a čistoty, exkluzivní nábytek s pohodlným sezením u recepce, vstřícný a nevtíravý recepční nás  zavedl do  “chambre separée” odděleného od recepce skleněnou stěnou, nabídl pohár sektu a než vybavil náležitosti, listovali jsme v knížkách o Španělsku a Madridu, uložených v menší knihovně, mohli si zobnout bonbonky z křišťálových dóz a pobyt zpříjemňovala záplava pokojových květin.

Netrvalo nijak dlouho a dostali jsme kartičku od našeho pokoje. Po měkoučkém koberci, který tlumí každý krok jsme došli k výtahu, s dveřmi z vysoce leštěného kovu a vyvezl nás jemně, tiše a opatrně do našeho patra. Vstoupila jsem do pokoje s očima navrch hlavy. Kvalitní dřevo na posuvných dveřích skříně, v ní perfektní snímatelná  a masivní ramínka, trezor. V samotné místnosti svítily dvě lampy na stole, na stěně obří televize, postel veliká, přikrývka pečlivě zastlaná a na ní asi osm polštářů. Čtyři na spaní a další dekorativní. Aby lůžko vypadalo noblesně, u nohou byl přehoz ze stejné látky, jako okrasné polštářky, vše z prvotřídního materiálu a decentních barvách. Francouzské okno na balkon zastřené jednoduchou bílou, ale krásnou bavlněnou tenkou záclonou. Před oknem stála velká lednice, narvaná množstvím alko i nealko nápojů i různými pamlsky. Na lednici byla plejáda výrobků s logem hotelu, které si host může zakoupit. Pár interierových svíček, nějaký přehoz přes něco,spodní prádlo, trochu kosmetiky. Samozřejmě, ceny jsou čtyřhvězdičkové. Jen za fusekle, pravda kašmírové, chtěli 70 EUR.

Koupelna byla hned vedle postele, oddělená od pokoje lehkými posuvnými dveřmi s mléčným sklem. Tam jsem po letmé obhlídce interieru zakotvila. Krásný kamenný obklad, černo – šedo – bílá kombinace, usadila jsem se na sanitárním zařízení, obdivovala vybavení, když se nad mojí hlavou spustila španělština “podmáznutá” hudbou. Intenzita zvuku se zvyšovala a snižovala a já byla překvapená, odkud se to bere? Nejsem sžitá se současnou moderní dobou a podobné akce mě mírně vyvádějí z míry. Když jsem vylezla ven, všimla jsem si, jak sebou Manžel trhl překvapený nenadálým hlukem a já jsem zjistila co se děje. Manžel si zapnul televizi, aby zjistil, jaké programy nám nabízejí, ovšem nefungovala hlasitost, příjimač byl němý. Do té doby, než jsem otevřela dveře od koupelny, kde byly z nějakého důvodu televizní reproduktory. Manžel, absolvent vysoké školy technické, se snažil přenést zvuk do pokoje, ale nepodařilo se mu to. První zjištění jak to funguje ve čtyřech hvězdičkách – hlasitost TV se reguluje posouváním dveří na toaletu, ovšem ty dálkový ovládač nemají. Holt čtyři hvězdy musí nabídnout něco extra!

Čtyři hvězdičky také nabízí nadstandardní vybavení toaletními potřebami. Župany, jednorázové pantofle, sušič vlasů, zubní kartáčky a pasta pro každého,odličovací tampony a celá plejáda lahviček ve sprchovém koutu. Ovšem když lezete do sprchy bez brýlí, nastává problém. Nerozeznám, co je sprchový gel, co šampon, kondicionér, tělové mléko a odličovač, nedej Bože nějaká depilační vodička – to by na hlavu nebylo nic moc. Potřebuju ke sprše brýle, nebo Manžela. Pouštím sprchu, sleduju hlavici, aby na mě nevychrstla studená, nebo horká voda. Vychrstla. Studená. Ne však z hlavice, nýbrž z otvorů ve zdi, kterých jsem si nevšimla a chvíli jsem se nedobrovolně otužovala, než mi došlo co s tím. Krk za to dám, že jsem v tu chvíli viděla hvězdy.

Než jsme šli spát, docela snadno jsem nastavila klimatizaci na 17 stupňů, což je na nás sice dost, ale nechtěli jsme, aby nám umrzla pokojská. Z postele jsme sezobali čokoládové bonbony, odstranili nadbytečné polštáře a úzký pás látkové ozdoby, které však vážila snad pět kilo. Manžel vyrval z pod matrací pečlivě zastlanou přikrývku a vlezli jsme do pelíšku, a že tedy zhasneme. Snadno se to řekne, ale ve čtyřech hvězdičkách hůř provede. Každý z nás měl u své postele vypínač, který měl osm tlačítek. U vrchního byla namalovaná jedna lampa, u druhého dvě, u třetího tři a u čtvrtého byl nápis “sexi”, další čtyři  tlačítka byla neoznačená, ovšem v pokoji bylo svítidel daleko víc.  Začali jsme mačkat. Světla se postupně rozsvěcovala, zhasínala, sexi osvětlení na nás šibalsky růžově blikalo nad postelí, podařilo se nám rozsvítit světla všechna, ale nepodařilo se nám všechna zhasnout. Vždycky nějaké zůstalo rozsvícené. Hráli jsme si s tím systémem deset minut, nakonec zničení marností jsme se rozhodli, že nejméně nás budou rušit dvě bodová světla nad televizí. Tak jsme spali dvě noci, ale třetí noc byla zhasnutá všechna světla a usoudili jsme, že se o ten luxus postarala pokojská.

Ráno nás čekala snídaně. Podávala se ve větší restauraci, která byla členěná do menších boxů, aby se prostředí zútulnilo. Hned u vstupu byl čtecí koutek s křesly a knihovničkou pro případ, že je obsazená jídelna, aby se host nemusel vracet na pokoj, nebo čekat na recepci. Ze stěny shlížela na přítomné hlava nějakého býčího šampiona, který prohrál svůj život v koridě. Vešli jsme a hned se nás ujala servírka, která nám sdělila, že za snídani nás “pumpnou” o  25 EUR na osobu a den, můžeme si vybrat dle chuti z bufetového stolu.Výběr jídel byl sice daleko skromnější, než v jiných hotelech, ale sýry, šunky a losos byly velmi kvalitní. Další možnost byla, objednat si snídani z lístku, kde nabízejí benediktínská vejce, smaženici, nějaké sladké lívanečky a podobně, bylo tam asi šest sedm možností od 8 do 12 EUR. Myslela jsem si, jak tedy ušetřím, když si dám z nabídky. Ovšem když k tomu připočítali pečivo a čaj, vyšlo to pomalu nastejno a musím se přiznat, že to už se mi před očima jiskřilo.

Musím však přiznat, že když jsme v noci stáli na balkoně a pozorovali cvrkot na náměstí pod opravdovými hvězdičkami na které dohlížel srpeček ubývajícího měsíčku, bylo to tak krásné, že ty šibalské hotelové hasly.