slovo, které znali už staří Římané.V cirkusech se tehdy pořádaly závody koní, možná i nějaké jiné sportovní nebo kulturní události. Potom se pojem cirkus začal používat pro kočovné soubory různých kejklířů, akrobatů, artistů, žonglérů, kouzelníků,klaunů a krotitelů zvířat. Putovali od města k městu, od vesničky k vesničce a předváděli své dovednosti.

Vždycky jsem to měla ráda. Možná proto, že sama nedokážu ani jezdit na kole, na lyžích, nikdy jsem neměla potřebu dělat kotrmelce, skákat přes koně, kozu, nebo jiné nesmysly. Jsem dřevo a v pohodě s tou realitou žiju. Když ale v manéži vidím někoho jak si hází kolegyní na visuté hrazdě, balancuje na různých válečkách, leze do minikrabic a vyvádí kejkle na jednokole, talíře lítají ve vzduchu a točí se na dlouhých tyčích – tají se mi dech. Moc jsem nevěřila rodičovstvu, když mi říkalo, že ten nešikovný klaun musí všechno ovládat víc než dobře. Jak to může umět, když stále padá a přeráží se o všechny a všechno!  Jednoduše se mi to vždycky líbilo, obdivovala jsem nejen jejich dovednosti, ale i souhru celé party cirkusáků. I špičkový artista se chopil práce, když bylo třeba a pomáhal při přestavbě manéže. Ráda jsem seděla v lóži, abych to měla i s tím odérem. A ty krásné flitrové oblečky, síťované punčochy! Hudba, která podtrhává nebezpečné výkony bubnováním a činel se vždycky trefí do doskoku.

Letos tu máme trochu jiný cirkus. Je volební rok. Jedete odněkud někam a silnici lemují obří billboardy s dokonalými tvářemi kandidátů na poslance, eventuálně na samotného premiera…Jeden v kravatě – působí velmi seriózně. Druhý má u košile rozepnutý knoflíček, aby vypadal uvolněně a lidsky, třetí se usmívá, další má odhodlaný výraz. “Vše pro naši krajinu” “Pracujeme pro lidi” “Postavme se na nohy!” V poslední době křičí zloděj – chyťte zloděje, dokonce se klube fašistická strana, která mrší historii a dle počtu příznivců, to dosti lidem nevadí. To všechno se na nás valí i z časopisů, novin, rádia i televize, cpou vám to schránek…

Představuju si, jak si dotyčný člověk vyhradí den dva, možná i víc a se svým týmem probírá styl své kampaně. Nechá se půl dne mazat make upem, česat a pečlivě lakovat, aby i pět chlupů devíti řadama vypadalo jako bohatá hříva, ležérně vyhrnuté rukávy se hodinu upravují, aby fakt byly ležérní dostatečně. Odborníci nekonečně dlouho rozebírají barvu a styl oblečení. Výraz ne moc přísný, ale určitě ne úplně bezstarostný. Úsměv povinný, ale opět musí být přátelský, chápavý, vlídný – nikdy ne pohrdavý. Jistě trvá týdny, než se shodnou na co nejkratším, ale nejúdernějším hesle. To nesmí být ani moc plytké, ale ani ne agresivní. Slibovat ne málo, ale ani moc a je lepší moc nekonkretizovat. To se pak nedá moc vyčítat.

Hodiny a hodiny stylizace, načančávání a oblbování. Billboardy “zdobí” naše cesty a města, přichází čas na setkávání s občany! Určitě se zase řeší oblečení, ve kterém se uchazeč předvede lidu. Ani moc drahé, ale ne z trhu. Ne moc formální, ale důstojnosti se musí trochu ponechat. Nesmí provokovat, ani nudit.Týdny se pracovalo na tom, zda se potenciální volič nakrmí koblihou, párkem, nebo se politik praští přes kapsu a nabídne gulášek. Vedou se neformální rozhovory s prostým lidem, který musí nabýt dojmu, že budoucí politik je sice dostatečně vzdělaný, ale stále zůstává “jeden z nás”! Výborné je, když je zásoba hodně jednoduchých vtipů a sem tam tvrdší slovo taky zabírá. Poradní tým dokáže do zástěry nacpat i akademika jen proto, aby národ viděl, že i když celý život tráví s knihami a zkumavkami, dokáže se postarat i o hladovou rodinu. Ještě větší kalibr jsou zvířátka. Přivést si sebou na mítink rozkošného pejska zaručeně funguje.

Lepidlo je hotové a účinné. Málokdo z přítomných občanů má aspoň přečtený volební program, hlavně, že bylo s dotyčným pánem nebo paní veselo. Důležité je, že na svém protivníkovi nenechal niť suchou a slovně se s ním v jeho nepřítomnosti vypořádal náležitě. Rozumí všemu a všem, co na tom, že třeba “obšlehnul” diplomovku, jeho jméno figuruje v seznamech STB, nebo celé město si šeptá o jeho nakradeném majetku. Když je šikovný pro sebe, bude šikovný i pro nás. Útočí se na nejprimitivnější pudy voličů a první signální jede na plný plyn.

Nikdy žádnou dietu nedržím, ale tu předvolební ano. Sladkostem odolávám těžko, ale tady si dávám setsakra pozor. Čím medovější řečičky, čím víc “UDĚLÁME, ZAŘÍDÍME, VYBAVÍME,DÁME, PŘIDĚLÍME – SEBEREME, NEDOVOLÍME, ZAKÁŽEME ” čím víc balíčků mi nabízejí – tím víc jsem ostražitá.

Z pánů politiků se stávají tetřevi hlušci. Natřásají se před voličstvem stejně, jako dotyčný opeřenec před nadějnou partnerkou. Na rozdíl od nich však neohluchnou, nýbrž bedlivě poslouchají. Kdepak, ne své voliče, nýbrž protikandidáty. Co už uslyší od nás? Jen samé stížnosti, které jsou jim putna. Poslouchají, jak si plivne jeho soupeř. V momentě, jak něco pleskne, už plive taky. To by jim fakt záviděly lamy ze všech cirků dohromady.

Tohle povídání bude bez obrázku. Ten si děláme každý sám. Už ten svůj mám a doufám, že i vy. Je to extrémně těžké, mám toho dost už teď,  a proto exrtrémisty volit nebudu. Další působení extrému bych nezvládla. Ale k urně se vydám. Prozatím jen k té volební a potom se budu se těšit na nějaký cirkus opravdový.