Myšlienky

Dnes jsem dostala výčitku

že jsem ještě nenapsala ani slovo…Neměla jsem to v plánu, protože mám pořádné fofry. Každodenní nákup krmení, o dvanácté klika cvakne – táta vejde do dveří -a oběd musí být na stole, neboť u nás rozhoduje o čase oběda firma. Pobalit klasiku nejen na chaloupku, ale také kufr na pondělní odjezd do Salzburgu. To znamená, že koncem týdne vpíšu do rubriky “cestování” první článek. Mezitím pár maličkostí, pár telefonů, pár čehokoliv a choť bude stepovat u dveří a hlásit, že jedéééém. Takhle to vypadá, že se těší jen on, ale já se taky nemůžu dočkat toho ticha, pohody a radosti, které nám ten náš kousek lesa přináší. A když tam za námi přijedou naši skvělí přátelé – víkend je dokonalý.

Vrátila jsem se z obchodu, začala vybalovat nákup a z obýváku mi hučela televize, kterou jsem zapomněla vypnout před odchodem. Šla jsem tak učinit, neboť teď bude mým baletním studiem kuchyně. Měla jsem to nechat běžet a nechodit tam,  protože jsem si zadělala na mindrák.

Byla tam mladá žena, která měla před sebou spoustu bot, jedny takové, druhé makové, vysoké, kotníčkové, sandálky, na podpatku, bez podpatku, na platformě, nasouvačky, šněrovačky…to vždy v několika barvách, vzorech a provedeních. Tak nějak jsem zamrzla, co s tím vším dělá a než jsem se vzpamatovala, následovala plejáda kabelek,psaníčkové, malé, velké, větší, obří…celá plejáda barev, modelů.

Zjistila jsem, že já a moje kamarádky jsme totálně zaostalé, nemoderní,  bez fantazie a nápadu, zakuklené někde v temném středověku. Všechny máme pár bot na zimu, na jaro a podzim, na léto a na výlety. Jo a ještě do bazénu. Všechny se nám vejdou na část dna skříně a vedle jsou ještě uloženy krabice s několika málo páry bot našich drahých.

Já jsem úplný extrém, protože jsem schopná hamtat v desetiletých botách dokud se na mně nerozpadnout, a když mi letos v Itálii na stařičkých pohodlných čižmičkách zařval zip, ještě jsem si to dala opravit.

Kabelky mám asi čtyři, z toho je jedna po mé babičče a vláčím je roky. Meduška má pár batůžků a kabelku jen do divadla, tak to je asi úplný škandál. Meduško, musíme se nad sebou vážně zamyslet, to platí i pro všechny ostatní přítelkyně.

Nebudeme ztrácet čas u plotny, nakoupíme pár sáčkových polívčiček, instantních omáček, zapomeneme na džemy, nebudeme se patlat s těstem na koláčky, cukroví, dortíčky, však cukrárny nabízejí takové hezké, stabilní a dlouhotrvající. Vykašleme se na praní a žehlení – jsou báječné čistírny, které to všechno rychleji zničí a my budeme chodit nakupovat “autfit” – tak se dneska říká “vohozu”, budeme in.

Jen si nejsem jistá, zda pak nepříjdeme o ty naše polovičky, když jim bude taková kost servírovat na talíři hnus…My přece víme, že nám ledaccos “odpustí”, když jim předložíme opravdovou baštu 🙂

A navíc, staré, někdy ubolené, sem tam vráska, kilečko navíc a stejně máme šmrnc a jsme spokojené. V těch plných skříních to asi není. 😀

 

 

 

Pridaj komentár