Jsou takové, které sama a ráda vyhledávám. Sem tam nějaký recept na dobrou baštu, nebo v debatě přijde řeč na určitou historickou postavu a já potřebuji zjistit, v jakém období žila, neboť se sem tam o nějaké to stoletíčko seknu, případně si chci zjistit údaje o určitém problému, oblasti, události, něco si chci ověřit a tak se pídím a reju. Slovníky, encyklopedie, dnes i internet – neboť na webu je všechno. V televizi a rádiu sleduji debaty a dokumenty, které mě zajímají a mám při nich pocit, že se dozvídám spoustu zajímavých věcí, které mě obohacují a dělají můj život hezčí.

Potom jsou informace, které sice nejsou moc zábavné, ale k životu nutné. Potřebuju vědět jak se ovládá televize, a tak se musím seznámit s tím zařízením se spoustou barevných tlačítek. Zrovna tak to je s mobilem – ten mám sice ten důchodcovský, ale i tak je to na mne až až a stačí mi, když obé ovládám tak na dvacet procent. Nemám zájem a chuť už vůbec ne, abych to zkoumala do všech podrobností a zvládala všechny funkce. Mezi ty nezáživné a rozčilující informace patří i politické zprávy ať už z domova či ze světa, protože jsem volič a musím se starat, abych mohla dojít k volební urně patřičně obeznámená a potom do té své se nechala vysypat s čistým svědomím. Holt, nudné, ale nutné.

Další jsou ty, na které koukám s otevřenou pusou a nemám tušení o čem se mluví. V televizních novinách dávají třeba – stavy na burze!  Nějaký významný světový politik má zaražené větry a na burze se spustí vichr! Index takový, index makový, pět minut se jim věnují, přísahám, že tam mluví česky a zřetelně, ale já nerozumím ani slovo. Vůbec netuším oč kráčí…

A pak jsou informace, se kterými nevím co si počít. Třeba včera večer – někde na Sibiři, v extrémně chladné oblasti,  se uchovává nějaké staré jaderné palivo v  ohromných kovových barelech a teď v čase globálního oteplování hrozí, že se barely změnou teplot poškodí a vzniká nebezpečí úniku radioaktivního materiálu a lidstvo je ohroženo. V oné oblasti to není jediné nebezpečí. Je tam ohromné množství mělkých hrobů, kde jsou desítky, ne-li stovky let  pochována zvířata  i lidé, kteří zemřeli na infekční nemoci, jmenovali antrax – tedy slezinnou sněť, neštovice a já nevím co ještě, no a při tom oteplování půda povolí, všechny bakterie a neřádstva se dostanou do ovzduší a ….

Tak mi řekněte, co s tím? Oteplování nezastavím, i když já bych byla první, která by to udělala, vedra nesnáším. Utéct není kam, protože je ohrožená celá zeměkoule. Máme tam nosit kýble s hlínou a zasypávat, aby ty hroby byly hlubší?

Jediné co můžu, je vzkázat všem novinářům, redaktorům a reportérům to, co říkával Poláčkův pan Načeradec z Mužů v ofsajdu: “Špatnejma zprávama jsme zásobený”, nechte si je pro sebe. Jdu si dát kafíčko, máme mínus patnáct a dobrých třicet čerstvoučkého měkkoučkého sněhu, teď zrovna se oteplování nekoná!