to slovo evokuje něco jemného…

a takový jemný, vzdušný a elegantní zámek Jemniště opravdu je. Barokní nádhera pár kolometrů od hradu Český Šternberk byla naší druhou zastávkou nedělního výletu.

Už z dálky byla vidět mohutná alej vysokých zdravých stromů – asi jsou to lípy (ale byli jsme daleko na to, aby to mé stárnoucí oči rozeznaly), které, jak jsme následně zjistili, lemovaly bývalou příjezdovou cestu k zámku. Zaparkovali jsme auto a vešli do překrásně udržované zahrady – kamínky vysypané pěšinky, ornamenty z keříků, popínavé rostliny na přilehlých budovách s apartmány a restauracemi – pastva pro oči. Pro uši zněla melodie piana… odněkud…Protože jsme přišli v pozdně odpoledních hodinách bylo nás na prohlídce jen pár a snadno jsme podlehli dojmu, že jsme na soukromé návštěvě. Interiér vypadal, jako by ho panstvo jen na chvíli opustilo. Stolek s intarzí šachovnice  s rozestavěnými šachovými figurkami čeká až k němu hráči opět zasednou, dámské šaty na posteli komorná jen za malou chvíli odloží na své místo do skříně…Útulné komnaty nás s Dušinkou přesvědčovaly, že v takových prostorách bychom dokázaly žít a popíjení čaje z krásných porcelánových šálků by nám žádné těžkosti nedělalo. Sem tam se přesunout do nádherné zahrady za zámkem, kde budou za pár dní kvést ty nejkrásnější růže, nebo procházka přilehlým parkem plným vzácných dřevin, děti by se zabavily u narůžovělých papoušků kakadu z Indonésie, Sojka by pásla pávy jako Alžbetka z Perinbaby…Báječná knihovna plná zajímavých knížek skýtá duševní potravu v upršených dnech… tak rozkošná představa, že jsem na manžela začala naléhat, aby se po něčem takovém poohlédl, že bych docela ráda… Dušinka se zeptala, zda bych i já nechala pro  služebnictvo vybudovat vedlejší schodiště. Po krátkém zamyšlení jsem odvětila, že zajisté, ovšem pár privilegovaných by se mohlo pohybovat i v prostorách obývaných námi, třeba vrchní komorná Meduška. Bylo by to jednoduše úúúžasné !!!

Realita je však docela a úplně jiná. Tento zámek má také svého majitele z rodu Sternbergů, bydlí tam se svoji rodinou a čas na výše popsaný životní styl očividně nemá. Zámek rodina dostala do správy zanedbaný, zničený a “vykuchaný”. Sovětská vojska a následný zločinecký režim se postaraly o příkladnou devastaci, která je vidět na fotogrfiích zámku ze 70. let.  Muselo to stát nesmírné úsilí, mnoho peněz, času a nekonečné práce, než se zámek zaskvěl ve své opravdové nádheře a je vidět, že rodina nezahálí a stará se přepečlivě i dnes. Sám zámecký pán “kmitá” se svými zaměstnanci v restauraci a kavárně, jeho paní se s láskou stará o interiér a park se zahradou, o rozkošný obchůdek s elegantním oblečením z opravdové vlny. Klobouk dolů. Na zámku, stejně jako na hradě je vidět, co přinesla a stále ještě přináší Českým zemím, Moravě a Slezsku ta předešlým režimem opovrhovaná a zatracovaná šlechta. Já za sebe říkám – zaplať Bůh, že ji máme.