Nezaradené

Jen si tak v hlavě přežvykuju

Všichni jsme uvěznění a čekáme, kdy se nám podaří vyplavat ze svých jeskyní, doupat, lagun a pelechů do širých vod plnohodnotného života. Je to rok a začíná to být dlouhé…

Každý si vyplňuje čas dle svých možností a schopností. Někdo glančí obydlí, což mně se stát nemůže ani náhodou, jiný si z pokoje udělá tělocvičnu – na takovou činnost jsem ještě málo začipovaná, další se dal na kváskování, do jehož osidel jsem se chytila taky. Přitom vyvářím, vypékám a – přežvykuju.

Kromě toho uvařeného a upečeného taky to, co vidím a čtu v knize tváří. Tu jsem si založila nedávno a otevřel se mi nový dosud nepoznaný, svět.

Zjistila jsem tam, že si můžu obstarat žehličku na tvář! Hledám jak si ji objednat, abych šla do rakve s líčkama mladičkého děvčátka. Nabízejí mi horoskopy – zadarmo! Hned bych tam klikla, ale brání mi představa, že mi prozradí, co všechno nádherného a úžasného mě potká, jaký princ na mě někde čeká – a byla bych uvržena do těžké deprese a dilematu – co s Manželem.

A taky jsem tam zjistila, že existuje – vysoká škola života! O té jsem neměla ani tušení. To si lidi uvádějí jako dosažené vzdělání. Pravopis a stylistika oněch absolventů jsou sice víc než podivné, ale to je asi tou genialitou. Tito lidé jsou tak úžasní, že se takovými maličkostmi jako jsou ypsilony, předpony “s” a “z”, příčestí minulá atd. – vůbec nezaobírají. Hodí příspěvek, který – určitě jen na první pohled – nedává smysl. Napsala jsem na jednu slovenskou stránku (česky), že se mi nelíbí jednání a chování slovenského premiéra. Odpověď jedné paní: “Prečo ste v tejto skupine? Žiadný sútrasť žiadny komentár.To je len maskovanie?” Odepsala, že nerozumím řeči jejího kmene. Přežvykovala jsem zleva doprava a zpátky dost dlouho a nic. Nezapnulo mi. Odpověď: “vážená myslela som s tou sústrasťou že uplinulo od smrti Janka a Martiny na ktorej strane sa predvádzať že nerozumiete mojmu kmeňu?HALLÓ ja som doma a vy?Mala by ste kikiríkať na svojom smetisku a nie na Slovensku!”

Takových komentářů je tam požehnaně a já tiše závidím. Jak málo slov stačí k vyjádření hlubokých myšlenek. Teorie o mimozemšťanech v nás, o čipech a neznámých nemocech, zatajovaných teoriích…

Traumatizuje mě, že nejsem tak pohotová, tak rozhleděná, důvtipná, že mi chybí logické uvažování, abych si to dala nějak dohromady. Mučí mě představa, že jste na tom stejně jako já, protože s vámi všemi si rozumím… s mnohými z vás i bez slov… Doteď jsem si myslela s jak báječnými lidmi kamarádím, stýkám se a přátelím. Teď však zjišťuju, že jsme pozadu, jak jsme zaostalí, jak nechápeme, nerozumíme… Ti lidé s vysokou školou života rozumí všemu. Fakt. Ptají se proč presidentka (píšu postaru se “s” – protože ty prezidenty se “z” nemám ráda) nevydá zákon a nezakročí – mě by tohle nenapadlo! Píšou, že premiér udělal něco, tak by měl předseda vlády zakročit a udělat pravý opak… vláda by měla navrhnout zákon… Mělo by se očkovat jen Sputnikem, nebo raději vůbec – to je nejjistější. Každý z nich je na rozdíl od nás politolog, odborník v medicíně, astronomii, dietologii – prostě ve všem.

Kdyby, prosím, někdo z vás věděl o nějakém dálkovém studiu na té úžasné škole, dejte mi vědět. Nechci jít do té rakve jen s vyžehlenou fasádou. Tak. Mám lehkou duši, protože jsem se konečně vydala na dobrou cestu. Pro dnešek jsem dopřežvykovala.

Pridaj komentár