a už mám průšvihAby se k někomu tyhle mé skvosty dostaly, napsala jsem e-mail – to umím! Oslovila jsem všechny své blízké, že jim nabízím “pozitivní energii” ve formě mého nového blogu. Mám dojem, že moji stránku by jinak našel jen někdo, kdo hledá informace o rýmě – tedy rinitis…Vždycky, když píšu e-mail, posílám to konkrétnímu člověku, ale teď mě napadlo, že na takové vymoženosti jako je počítač to půjde možná všem naráz! No, taky šlo! Sázela jsem to tam hezky podle abecedy, abych nikoho nevynechala a dělalo mi radost, jak jsem to hezky a sama! vyřešila. Odklikla jsem to a už to odfrčelo – paráda!

Těšila jsem se jen do té doby, než mi zavolala Dušinka, že jsem nemazala adresy a poslala všem adresy všech.

Moc se za moji nediskrétnost omlouvám, spoléhám jen na to, že jsem to poslala lidem, za které bych dala ruku do ohně, a že nikdo z nich ty informace nepošle dál. Proto vás všechny prosím – mažte, likvidujte, odstraňujte a nikomu neposílejte adresy jiných. Děkuju!!!

Po včerejším prvním psaní jsem si uvědomila, jak těžký život umělci mají. Nejenom, že jsem napráskala do blogu spoustu překepů a zjistila, že to musím po sobě pečlivěji číst, ale ráno jsem vstala a myslela – na blog. Šla jsem do kvelbu – blog, stála jsem nad plotnou – blog. Co s ním, jak dál, co teď?

Volala jsem pánovi z firmy, že si s ovládáním nedávám rady, že jsem první článek poslala na nějaké “schválení” – lekla jsem se, že do parlamentu. Tam je teď něco jako cenzura…A víte co mi řekl? – To nic, zkoušejte, ťukejte, to vám půjde, to se naučíte! On mě hodil do moře a mám plavat…Já vím, že klamu tělem (a mám ho dost) na mně to není vidět, každý si myslí, že na tom jakž takž jsem, ale to je naprostý nesmysl a omyl.

Víte co se mi stalo na podzim? Kupovala jsem 25 balíčků sýru po 2 EUR. Prodávala to paní, která zaskakovala za prodavačku,  byla z výrobny sýrů a zhrozila se, že nespočítá, kolik to stojí dohromady. Skoro jsem se sklátila, protože ne matematika,na tu nestačím vůbec, ale obyčejné počty mi dělají největší vrásky na čele…Usoudila jsem, po několikaminutovém zamyšlení, že mám zaplatit 25 EUR, vycálovala na dřevo a odfrčela s čistou hlavou do nedaleké restaurace na oběd. Když jsem vyšla ven, chvíli jsem se rozhlížela po nádherné přírodě okolo, kochala se tou malebností, když přišla paní a sdělila mi, že jsem jí zaplatila málo!!! Jen mí nejbližší vědí, že realita je takhle krutá a ošidit jsem ji opravdu nechtěla. To se ale lidem, kteří mě neznají, vysvětlit nedá…

Že jsem slíbila pozitivní energii a teď si jen stěžuju? No, ale kdo z vás je tak blbej!