obvykle mě na čas srazí na kolenaale většinou to netrvá dlouho, vzchopím se a začnu něco podnikat…

Pěnit dokážu z těch malých prkotin, z toho stokrát nic, co umořilo osla.

Je sezona jahod, chci udělat džem, který má rád nejen manžel, ale i naše děti a vnoučátka. Není problém koupit sladké jahůdky, umýt je, nakrájet a uvařit. Katastrofa je nachystat skleničky. Jako šetrná hospodyňka odmítám na každé zavařování kupovat nové a dělám to jak většina, celý rok odkládám použité a v červnu začínají své další kolo. Kdysi jsem namočila skleničky na pár hodin do vody, etikety samy odplavaly a já se patlala s ovocem, protože to bývalo víc znečištěné než dnes. Teď je to naopak. Jahody čisté, stačí opláchnout, ale odstranit nálepky ze sklenic – práce pro vraha. Předevčírem a včera jsem tyto galeje podnikla. Odmočila, umyla v myčce, lepidlo zůstalo. Každý pohár do ruky otírat pomerančovým olejem, který mi doporučila a poslala Meduška, nechat působit, po několika minutách otřít a znovu umýt. Doma to vypadalo jak ve výrobně sklenic a já jsem přišla o pár hodin, které bych dokázala strávit smysluplněji.

Minulý týden mi zalehlo v uchu. Žádný problém, stačí výplach a všechno je v nejlepším pořádku. Akce trvá pár minut. Volala jsem asi na pět ORL ambulancí a víte co jsem se dověděla? “Vypláchneme, ale doneste si od obvodního lékaře výměnný lístek”!!! Měla bych kolem 6-té hodiny ráno naklusat k poliklinice, kde si vyzvednu pořadové číslo, po 8-mé si dřepnout do čekárny a čekat než příjdu na řadu, aby mi lékař bez toho, co by vůbec ucho viděl, napsal žádanku na ošetření. Pravděpodobně až druhý den si to zopakovat na ušním!!!

Z dětsví si pamatuju, že takový zákrok provedl obvodní lékař, který ošetřoval a převazoval drobná zranění, vyšetřoval oči a na odborné ambulance se posílaly závažnější případy. Odmítám to všechno absolvovat a zadělávám si na vážnější problém. Vykuřuju si ucho svíčkama, koupím si to nezdravé rozpouštědlo ušního mazu a budu se snažit “léčit” si to sama. Jsem tak vytočená, že jsem napsala na ministerstvo zdravotnictví a dvěma poslancům. Ať si počtou, jak otrvují lidem život nesmyslnými zákony.  Bohužel, tyhle moje trable jsou jen zlomeček  problémů, s kterými se potýkají opravdoví marodi, nestačím se divit, když poslouchám příběhy z ambulancí a nemocnic, ale to jsou už vážně, nebojím se napsat tragédie, to už není to “nic”. Chystám se o tom napsat, ale nějak nemám sílu ty katastrofy “hodit na papír” – respektive do PC a mít je pohromadě na dokonale depresivní čtení.

Přála bych si, aby konzervárny ve své píli trochu polevily a zákonodárci vydatně přidali.