Netuším, zda se z toho nevykluje danajský dar, který mě jen obere o čas, ale je možné, že se najde pár lidí, kteří se mnou budou sdílet radosti i starosti obyčejné staré paní , která bojuje s počítačem a jeho záludnostmi, aby se podělila o zážitky všedních dnů.
Děti vylétly z hnízda, manžel v práci a relativně dost času na psaní…Jak k tomu došlo?Dost lidí, se kterými jsem si dopisovala a dopisuji se často zmínilo o tom, že se jim mé dopisy, ve kterých popisuji své zážitky z cestování a různých událostí dobře čtou. Dost z nich mě nabádalo k tomu, abych psala a dokonce to vydala!!! Na jedné straně mi to lichotilo, ale na straně druhé mě ani nepapadlo, abych to realizovala, protože jsem takové ambice neměla a ani bych nevěděla, jak se obrátit na nějakého vydavatele. Když se objevily blogy, padly návrhy, ať se někam přihlásím a ať “bloguji”. To už mi vrtat hlavou začalo, protože píšu ráda. Vracím se tak k událostem a zážitkům a prožívám znovu příhody, cesty, rozhovory.
No jenže, přihlásit se na oficiální blogové stránky byl pro mne neřešitelný rébus, za PC dokážu míň, než cvičený šimpanz.Padl tedy návrh na založení vlastní webové stránky, což se mi zdálo sice troufalé, ale rozhodla jsem se, že “jdu do toho” – abych použila současný výrazový prostředek a možná se “někam posunu”. (Sice jsem už jen na cestě do rakve, ale taky se to tak dnes říká – každý se někam posouvá, tak to chci taky zažít)
Nedaleko nás jsem objevila firmičku, kde pracují dva mladí sypatičtí pánové, kteří mi slíbili, že mi stránku vytvoří a své slovo dodrželi. Byla jsem překvapená jejich slušným a korektním přístupem. Nebylo to takové profesní zlomení v pase, servilní chování. S noblesou se přenesli přes moji počítačovou negramotnost, omluvili moje netaktní chování, když jsem v zápalu zadávání svého hesla telefonovala ve 22 hodin, že mi to nejde! (Vůbec jsem totiž neměla pojem o čase) Pánové co slíbili, to splnili a teď mám před sebou stránku, kterou zatím netuším, jak dostanu tam kam chci, tedy k tomu obrázku s ptáčkem s pírkem v zobáčku. Pán mi to sice všechno pečlivě vysvětlil, ale 24 hodin je na mne moc…
Pro dnešek to je všechno, abych nikoho moc neunavila, ale zítra si to v rámci učení budu muset zopakovat, protože, jak jsem uvedla výše…
Vítejte tedy na mém webu a pokud mi napíšete své názory a připomínky, budu vám vděčná.
Dusinka – prosím čítajte ako Dušinka 🙂
Mami, prajem Ti mnoho úspechov v Tvojej tvorbe, už sa teším až budem duševne čeprať z nevyčerpateľného! Do toho!
Děkuju Dušinko, teď bude trochu víc lidí vystaveno tomu, čemu jste čelily celé dětství a mládí vy dvě! Právě proto, jak jste se nám povedly si troufám…:) (jen mi nepiš, že to je zásluha tatínka!)
Dobrý počin. Tak uvidíš jak Tě to bude naplňovat a jestli budeš mít na to dostatek času.