Máme tři. Kloučka a dvě holčičky. Bohužel, jsou od nás daleko, nejmladší přes celou zeměkouli. Stýská se nám, ale zase se na sebe dokážeme neuvěřitelně těšit. Protože všichni tři jsou čtenáři, slíbila jsem jim, že pro ně napíšu článek.

Moje milé děti, už se pomaličku blíží čas, kdy budeme zase spolu. Chystáme chaloupku, aby vám tam, až přijedete, bylo dobře.

Zdá se, že sníh už definitivně slezl, i když ještě nedávno ho bylo půl metru. Zima se ještě urputně snaží vládnout, ale sluníčko vítězí. Poměrně rychle zbavilo zem sněhových polštářů a všechno se začíná zelenat. Na louce koberec fialových krokusů, začíná jim konkurovat podběl a petrklíč, blatouchy zlatí břehy potoka, devětsil se dere ven na všech možných i nemožných místech a vzduch začíná jarem vonět. Buky schazují své rezavé listy, ostatní listnáče získaly nejdřív žlutavý nádech a teď se koruny začínají zelenat a člověk má dojem, že se mladé lístky dají chroumat.

Krkoun a Krkavka – naši krkavci opravili hnízdo a pokud už nevyvedli mladé, bude to každou chvíli. Když přelétají nad chaloupkou, zdraví nás hlasitým krákáním a já vím, že se ptají, kdy už přijedete. Sýkorky už přestaly navštěvovat krmítko se slunečnicí, daly přednost spoustě hmyzu, který se s prvními teplejšími dny objevil a taky se chystají na hnízdění. Na cestičku nám chodí veverka, taková tmavě zrzavá, podhodila jsem jí tam pár ořechů, aby si přilepšila. Zato zajíček, který tam hopsal v zimě zmizel, asi si našel slečnu a věnuje se jí. Srnky a laně odešly do vyšších míst, protože tam budou mít větší klid, a starko je občas potká, když jede na kole. Minule ho přišli pozdravit divočáci, tak trochu zrychlil.

Ráno už je dřív světlo a budí nás ptačí zpěv a už zakukal i pan Kukačka! Zdá se mi, že letos přilétl o něco dřív.

Les se chystá na mláďátka všech jeho obyvatel, takže je na čase, abyste nás co nejdřív navštívili, protože vy jste naše mláďátka, nemůžete chybět!