Nezaradené

Na tohle nestačím

Žijeme zvláštní dobu. Pandemie ochromila celý svět a rozdělila lidi. Hned v úvodu přiznám, že patřím k těm, kteří před nemocí mají respekt (neplést prosím se strachem) a věří epidemiologům, virologům, historikům, etnografům atd. Už jen proto, že jsem zdravotní sestra a o historii nemocí, léčby a očkování trochu vím.

Nejsem unešená způsobem života, který nám situace vnutila, ale nehroutím se z toho. Zatím jsou mí blízcí zdraví. Umřel mi na tu novodobou bestii kolega a tatínek mé známé, mám známé a kamarády mezi zdravotníky. Vím jak jsou vyčerpaní, zničení a pomalu se dostávají k tomu nejhoršímu – pokud se růst hospitalizovaných nezastaví – čeká je nejtěžší rozhodování – koho zachránit. Takže – nekolabuju, ale mám velký respekt. Snažím se dodržovat všechna opatření, protože v nich smysl vidím.

Stát demokratický, diktátorský, království i republika, křesťané, židé, muslimové, hinduisti, země vyspělé i rozvojové nad rovníkem, pod ním – všude jsou stejná opatření, všude se bije na poplach. Malá neviditelná mrcha donutila všechny, aby se spojili. Najednou politici mluví ke svým národům podobnou řečí a zavádějí více méně totožná opatření. Je mi divné, že to “mým” oponentům nedochází. Vždycky se všude najde skupina, která nadává na tu “svoji” vládu.

Včera se jedna z demonstrací uskutečnila i v Praze. Údajně tam byly tři tisíce lidí. Většina neměla roušky, vykřikovala něco o ukradené svobodě, čipech a škodlivosti vakcíny proti covidu 19.

Jak znám své pappenheimské, dobré tři čtvrtiny si prolévají játra alkoholem. Ale – vakcína néééé! Kuřáci to řičeli stejně nadšeně. Netroufám si odhadnout počet tetovaných. Před lety to byla záležitost mládeže, jak jde čas, v létě potkávám čím dál víc ženských “muzejních kousků” které se na krepové vlající kůži pochlubí rozkošnou růžičkou, motýlkem na ramínku a ty, které mají vlastní “plátýnko” náležité velikosti, si barvičku dávají napíchat v obřích velikostech. Pánové jsou na tom naprosto stejně, jen motivy jsou převážně jiné. Ale píchnout očkování – néééé! Kolik jich v pokročilém věku s hypertenzí, arytmií, astmatem neodolá modré tabletce a vystavuje se riziku šlaktrefení, ale – vakcinace néééé! Mladší nepohrdnou extází, perníkem, anaboliky a steroidy – to se jen sype – ovšem očkování néééé! Spousta lidí do sebe rve botulotoxin, dává se krájet a podstupuje anestezi kvůli většímu pozadí, menšímu popředí. Propíchané uši, nosy, jazyky, pupíky a daleko intimnější části těl – to je taky druh hrdinství, ale píchnoout malou drobnou jehličku do ramene – néééé! Nalívat se jedním druhem minerálky a zakládat si kamenolom v ledvinách – běžná praxe. Zaznamenala jsem informaci o tom, že kolují zprávy o blahodárném účinku pití sava, polykání veterinárních léků. Ale ta nebezpečná vakcína – nikdy! Prý je to vymyšlený byznis. Výše jmenované radovánky platí ze své kapsy a to asi kšeft není.

Všichni se tam bojí čipů! Přitom si už hezkých pár let nosí aspoň jeden v kabelce nebo aktovce (snad se to ještě nosí a jmenuje se to tak) a pořizují ho už ratolestem od útlého dětství a další zaručený čipeček se zdržuje v peněžence.

Pokud se v historii podařilo zvítězit nad infekční nemocí nebo aspoň omezit počet a šíření – vždycky to bylo jedině díky očkování.

Pokud se najde někdo, kdo mi výše popsanou logiku vysvětlí, budu ráda. Na to opravdu nestačím.

Pridaj komentár