chci si zapsat nový recept, který právě prezentují v televizi.     Usmátá kuchařinka v rozkošných šatečkách slibuje baštu náramnou. Trochu mě štve, že já u vaření nemůžu být nikdy tak prudce elegantní, protože mi tuk prská, při ochutnávání se mi vždycky něco na oblečení podepíše, boky mívám ozdobené moukou, ale povznesu se nad to a chystám papír a pero. “Předpřipravíme si…” a to jsem vedle. Vždycky jsem si jenom připravovala a tak čekám, kdy se začne s přípravou, dopřípravou a kdy to začne..Já mám rozpřipraveno a v televizi je navařeno…

Leták na výkladní skříni místního květinářství zve do divadla. Slibuje skvělé představení plné emocí!  A já zas nevím. Budu dojatá? Budu veselá?  Budu vzteklá nebo mě zaplaví melancholie? Možná se budu stydět, co když začnu zuřit, nebo budu litovat, že jsem teatro navštívila? Jsem emocionálně rozhozená…

Je to o tom, že vlastně jakoby upadám prostě do depky…