Chybu uděláme všichni a nikdo neví všechno. Na to, že se často říká – diazepan místo diazepam, pernamentka místo permanentka apod. – na to jsem si už pomalu zvykla. Vadí mi to, pokud se tak vyjádří profesionál.

Dávno, dávno jsme šly s Meduškou do lahůdkářství, že si dáme nějaký salát. Meduška byla vždycky typ – jedna husa – jeden brambor. Dávala si dvacet deka salátu a jeden rohlík, mně vyhovovalo deset deka salátu a dva rohlíky. Meduška  nedojedla rohlík, mně zbýval salát. No, k věci. Prostě jsme si vybíraly z několika druhů – vlašský, bramborový, vajíčkový, pařížský… a jeden tam byl neoznačený. Chtěly jsme vědět, co je zač, tak jsme se zeptaly prodavačky. “Prosím, jaký to je salát?” Po pár dlouhých vteřinách hledání jeho názvu, nejistoty a zmatku, nám oznámila: “Míchaný.”

V časech, kdy na pultech nebylo skoro nic a jediné co mělo zákazníka zajímat, byla cena, ležela v regálu na větší kusy nakrájená sýrová cihla zabalená v celofánu a na něm přilepená rukou napsaná cenovka, žádný jiný údaj se nekonal. Prodavačky, která mléčné výrobky doplňovala, jsem se zeptala, jaký to je sýr. Minutu si ho převalovala v ruce a dpověď zněla: “Tvrdý”.

V naší sámošce se mi stalo následovné – chtěla jsem něco k večeři, tak jsem se ryla v balených toastových sýrech. Do ruky se mi dostal balíček – Plátky neuzené. Podívala jsem se na složení a ejhle, rostlinný tuk a jiné ingredience mi vysvětlily, proč se slovo sýr na balení nevyskytuje, ovšem na regálu toto označení bylo. Upozornila jsem prodavačku, že je na cenovce nesprávný název, že plátky nejsou sýr. Vyjeveně vzala balíček do ruky. “A co by to bylo?  To je sejr. Mářóóó (prodavačka na druhém konci prodejny) že to je sejr? Dyť je to z mlíka! Je to sejr.”

Anglicky neumím a po revoluci jsem si musela dlouho zvykat na to, že nám angličtina vhupla do života nejen v odborných jazycích. Šla jsem do sportovní prodejny koupit vlněné ponožky. Výběr neskutečný, každá fusekle na jiný účel, a když jsem v prodejně nechtěla strávit den, obrátila jsem se na dívku, která se tvářila dostatečně odborně a přednesla jsem své přání – pánské ponožky číslo 40. “A to chcete na zimní, nebo letní trek?”Zůstala jsem paf: “Co to je trek?” “No, to je buď zimní, nebo letní.” “Dobře, ale co je ten trek?” “No, buď na zimu, nebo na léto.”

Když se k nám začaly dostávat potraviny, o kterých se dřív vůbec nevědělo, často je v televizích představovali a předváděli kuchaři. Tak se stalo, že do nějaké televize přišel kuchař a prezentoval mozzarellu bufala s tím, že se nejedná o obyčejnou mozzarellu, nýbrž o luxusní typ vyráběný v jediné oblasti Itálie z býčího mléka. Moderátor se skoro zjevil: ” Z býčího mléka?” “Ano, tím je sýr unikátní, je z býčího mléka.”

Nedávno prezentoval jeden velekuchař v televizi metodu vaření sous vide, což je otrocky přeloženo z francouzštiny – pod vakuem – přesně – ve vakuu a čte se – su vi-d. Odborník mluvil o přípravě – sjú vajd.

Pokud zákazník žádá “šery” rajčátka, přežiju. Ale pokud to tak vysloví šéfkuchař, fakt mě berou  “šerti.”