Začalo to asi někdy v ranných dobách socialismu. Tuzex nabízel sortiment zboží ze západu, o které jsme v normálních obchodech ani nezavadili a většina z nás   o něm mohla jenom snít. Značky toaletních potřeb jako Palmolive, Fa, Denim voněly exkluzivitou, a když se pod stromečkem objevilo takové mýdlo nebo šampon  šetřilo se na návštěvy divadla a na veliké slávy. Všichni jsme začátkem svobodných časů zírali, že v Německu, Rakousku a jinde byly tyto značky v každé sámošce.

Kadeřnice  a švadlenky odkojené touto iluzí luxusu si zařizovaly první soukromé šicí dílničky v suterénech paneláků, zařizovaly si je ošuntělým nábytkem  zděděným ze socialistických provozoven a na prazvláštních vývěsních štítech domácí výroby se skvěly nápisy “Salón”.

Zmizely obyčejné učňáky, neboť školy v boji o žáka hodně rychle pochopily, že rodičovstvo sedne na vidinu maturity pro potomka ducha mdlejšího, jak moucha na lep. Vycházejí z nich elektrikáři, kteří možná v koutku duše tuší, že Alexandr Velký nebyl ruský car, ale na nulák bez mrknutí oka zapojí fázi.

Vysoké školy odevzdají často diplom i absolventům, kteří sotva prolezli základní školou. Možná, že někteří mají solidní odborné znalosti, ale všeobecné vzdělání je ,víc než často, poměrně chabé a o nějakém náznaku myšlení se dá úspěšně pochybovat.

Eufemismy dnes mají zelenou. Vrátnému ve fabrice se říká recepční, byť neovládá ani jazyk mateřský a v hotelu nikdy nebyl. Důchodci, nebo stařečkové? Fuj! Senioři!!! Uklizečka – ne ne, dnes to má být ošetřovatelka prostorů. Zmizeli zákazníci, protože klient je nóblovější, i když to je dacan. O mně se může říct, že jsem prostorově náročnější. To zní hezky, ne? Sice idiotsky, ale jemně. Bohužel, nemám tím pojmenováním ani o kilo míň, než když řeknu, že jsem tlustá.

Nemáte pocit, že nám hodně věcí zdevalvovalo, a že si lžeme do kapsy?

P.S. Pokud budete moji webovou stránku doporučovat svým přátelům a známým, řekněte jim, že jde o skvělou literturu báječné spisovatelky.