23. 10. 2019 je historické datum.

Když mě něco baví a zajímá, poměrně snadno si to zapamatuju, pochopím, sama aktivně vyhledávám informace a nedělá mi to žádný problém. Není mi zatěžko vzpomenout si po letech na města a místa, která mě zaujala, prochodit hodiny po galeriích, muzeích,zoologických a botanických zahradách, kde si píšu poznámky a ani nevnímám, že se něco učím.Jsem schopná se i po delší době o tom bavit, event. podat informace.

Pokud je však něco mimo můj zájem, nechápu, nerozumím a vůbec se tomu nevěnuju. Třeba vesmír – to se nedívám ani na dokumentární filmy, protože má představivost takových rozměrů nedosahuje. Údajně vznikl velkým třeskem a pak se objevil. No, ale ten velký třesk v nějakém prostoru musel nastat!? V jakém, když to ještě vesmír nebyl? Milion světelných let sem, milion tam – pro mne je nejdál Austrálie, to vím, jak dlouho se tam letí a tím pádem to mám „ošahané“. Nikdo mi nebude tvrdit, že nejrychlejší je světlo. Nejrychlejší je esemeska. Jen ji do Sydney ťuknu, už pípá doručení.

Jakž takž ještě skousnu rádio. Když se zařve, může to být slyšet kamkoli, ale televize? Existuje, to je fakt. Ale jak- to mi v životě do hlavy nevleze. S matematikou jsem na tom stejně. Co s matematikou. S počty! 3 x 3 =9 to ještě vím, ale dál – tipuju. Proto mě míjí i obyčejná snaha proniknout do tak, pro mne, imaginárních světů.

Do této kategorie spadá i počítač. S vypětím sil jsem se ho naučila zapnout, přijmout a odepsat na e-mail, naťukat si do té kolonky na psaní výraz, o kterém si chci něco zjistit – říká se tomu „vygúglit“, abych byla exaktní a mírně odborná. Pak ten počítač umím restartovat a vypnout. Před pár lety jsem si založila blog a pan Michal vyvinul velké úsilí, abych ho jakž takž uměla používat. Dál jsem do tajů PC nemínila vůbec nahlédnout.

Nedávno nastal problém. Chtěla jsem se podělit o cestu do Němec a ejhle, na mé stránce se neobjevily známé kolonky a názvy, ale všechno bylo úplně jinak ponastavované. V panice jsem napsala panu Michalovi, ten mi oznámil, že se přechází na jiné nastavení. Má mě „prokouknutou“ a ví, že nějaký odborný e-mail s informacemi by mi ani v nejmenším nepomohl, tak mi ochotně vrátil moje staré dobré nastavení. Nabídl mi kurz, kde mě odborník seznámí s novým způsobem ovládání!

Dnes byl Den D. V 10.oo hod jsem vstoupila do místnosti ve firmě, která se mi stará o blog. Bylo tam pár lidí, kteří očividně věděli oč kráčí, s počítačem byli srostlí a slova pana Lukáše chápali. Seděli jsme za oválným stolem, na stěně se promítala stránka nového programu a já jsem měla co dělat, abych měla zavřenou pusu. Lítaly tam různé zkratky, shluky písmen, šipka počítače běhala od výrazu k výrazu, tu se otevřelo něco, támhle se rozkliklo ono – zhola ničemu jsem nerozuměla.“Vytvoření URL adresy“! Pro mne je URL – urologie. V počítačové řeči je to zcela něco jiného,ale co, netuším. Pak se tam operovalo se slovem „kotva“, ale parník nebo nějaká loď nikde. Nějaký plagin, slug, nebo pap databáze? Blok je buďto zápisník, nebo seskupení domů, nebo stejných předmětů. V PC komunikaci – odstavec… Tohle se udělá takhle, támhleto následovně, když se chcete dostat sem, zmačknete toto. Hlava mi šla kolem.

Naštěstí byl pan Lukáš tak laskav, sedl si ke mně a ukázal mi, kam mám ťuknout, když chci něco napsat, nebo vložit obrázek, kam schovat koncept a jak si to navíc můžu uložit do paměti. Ne do mé, ale té počítačové. Můžu si v srpnu napsat vánoční blog, nastavit měsíc, den i hodinu uveřejnění! To jsou vymoženosti! Dostali jsme báječné kafíčko, kdo chtěl čaj, koláček, starali se o nás příkladně. A nakonec nám všem pan Michal předal CERTIFIKÁT !!! o absolvování kurzu. Že to v mém případě bylo oprávněné, dokazuje tento článek.

P.S. Kdyby někdo z vás potřeboval radu ohledně práce s PC, s důvěrou se na mne obraťte.