kdo někdy nespal uprostřed lesa, neví co je tma.

V noci ve městě, na vesnici, na louce nebo jakémkoli volnejším  prostranství je tma, ale není to pravá tma. Lampy pouličního osvětlení, sem tam zářící okno, reklamy, výlohy, auta to všechno způsobuje, že okolo nás je jen takové černější šero propichované paprsky civilizace. Dokonce i když je člověk v noci ve volném prostoru v přírodě, daleko od vesniček a měst, vidí ozářenou oblohu,která prozrazuje jejich existenci, volným okem je tam i za tmy vidět leccos. Přinejmenším obrysy lesa, cestu, jednotlivé stromy a keře.

Pokud jste ale v lese, kde jsou okolo vás vysoké, vzrostlé smrky s hustými větvemi, mezi kterými se hlásí o své místo malé olše, buky, lískové keře a husté červené bezy, tam dokáže být opravdová nefalšovaná tma. Tma tmoucí. Sluníčko v lese zapadne daleko dřív než jinde – sešeří se už v pozdním odpoledni a les pomalu a zvolna tmavne. S tmou přicházejí i jiné zvuky. Šiška, která spadne se stromu za denního světla, zdaleka nenadělá tolik rámusu jako ta, co se zřítí v noci, když si štěkne srneček, člověk nadskočí a jelen v říji dokáže způsobit husí kůži.Když je nebe bez mraků, nabídne vám miliony hvězd. Pokud je obloha zamračená, tma houstne a člověk si doopravdy nevidí ruku před nosem. Černota všude – vyvolává pocit, že by se dala krájet.

Já se té tmy nebojím, protože jsem zvyklá a znám ji. Jednak máme na chatě elektřinu, která ovšem občas vypadne a pro ten případ jsme vybaveni dostatkem různých baterek, petrolejek a samozřejmě i svíček. Vím kde jsem a podle toho se zařídím. Nejednou jsem vařila se zářící čelovkou, kterou využíváme i ke čtení.Je to úžasný vynález, který vám umožní mít obě ruce volné a pracovat. Máme je po chatě na různých místech, vozíme ji v Bublině, aby nás ta tma tmoucí v lese nezaskočila.

Horší to je se současnými turisty. Dnes se chce výletník nejen uštvat na túře, ale taky vyspinkat a tak se vyráží do lesa kolem desáté i jedenácté hodiny, no a ne vždy se podaří návrat zasvětla.  Potom nastávají tragikomické situace, o kterých rádi vyprávějí záchranáři.

Jednou se takhle chystala na procházku lesem Dušinka se Synáčkem a malým Vnoučkem v sedačce na zádech.. Připravovali se a zařizovali jak na polární výpravu a hotovi byli kolem páté odpoledne! No, a že se jdou projít. My s Manželem jsme se sice podivovali, ale byli jsme zticha, neboť nevyžádané rady… Vyrazili už za šera. Nebyli jsme v chatě dlouho sami. Vrátili se s očima navrch hlavy, nejen že pořádně neviděli na cestu, ale kousek za chatou je pozdravila rodinka divočáků, která k večeru zvyšuje aktivity a jak je vidět, nejen svoje.

Vážení, pokud chcete do lesa, tak časně ráno, neboť se vám klidně může stát, že večer budete koukat. Koukat, že nic nevidíte.