Nebojte se, nebude to psaní o žádném náboženství. Jsem docela racionální člověk, který nepropadá žádným “ismům”, žádným vyhraněným životním stylům, v knihkupectví nekupuji publikace – jak být šťastná, jak zbohatnout, jak žít zdravě. Jím všechno, bez ohledu na to, co doporučují odborníci, zuby si čistím tím nejtvrdším zubním kartáčkem a na většinu věcí mám svůj názor, který se ne vždy shoduje s  přesvědčením většinové populace a odborníků.

Co má paměť sahá, na obou dlaních jsem mívala velmi ošklivý ekzém a na kožním oddělení nemocnice jsem byla skoro doma. Mastili, koupali, ozařovali – bez výsledku. Když jsem dospěla a mohla si dělat co chtěla, první co se mi nechtělo – chodit na kožní. Vykašlala jsem se na to a žila si se svým ekzémem, který mi sice ztrpčoval život, ale nemám ve zvyku týrat se něčím, co nemůžu změnit, nebrala jsem to tragicky. V mých pětadvaceti jsem dostala od osudu dárek. Ruce se mi zahojily a ekzém se přestěhoval na kotník levé nohy. Byl sice ošklivý, ale nevadil. Pokud nemůžu žít bez ekzému, kotník je ideální místo, a tak jsem si ho tam náležitě opečovávala a pěstovala. Jednou jsme byli s Manželem za Dušinkou a ta se rozhodla, že mě doprovodí s ekzémem k homeopatovi. Pochopitelně jsem měla silné tendence poslat ji ke všem čertům, protože pokud něco opravdu nemusím, je návštěva doktorů, ovšem vzala si na pomoc svého tatínka a mě už nebavilo poslouchat ze dvou stran, abych to vyzkoušela. Vzdala jsem to i proto, že to bylo jen přes cestu a já se nemusela nikam daleko dopravovat. Pan doktor mi položil pár otázek, něco si mumlal a dal mi papírek, kam mi napsal názvy nějakých kuliček. Nadšená Dušinka mi je okamžitě koupila v lékárně a ty dva dny, co jsme byli u ní, pečlivě sledovala jak je užívám. Musím však podotknout, že svých návyků jsem se nevzdala, kouřila jsem, zubní pasta s mentolem zůstala v koupelně dál a léky jsem užívala bez ohledu na jídlo. Po návratu domů se stalo to, co se dá u mne předpokládat. Nejdřív jsem zapomněla užít kuličky jeden den, potom se pauzy v polykání prodlužovaly, až mi nějaké léčení vyšumělo z hlavy úplně. Byla jsem se svým celoživotním ekzémem smířená a nijak moc mi na vyléčení nezáleželo.  No, jenže za nějaký týden – koukám a ekzém nikde. Zmizel a nemám ho dodnes.

Za nějaký čas se mi nastěhovaly do krku čepy. Shodou okolností mě Manžel dopravil na nějakou preventivní prohlídku a pan doktor na ORL mi sdělil, že mám čepy a mandle by měly jít ven! Srdečně jsem mu za návrh terapie poděkovala a sdělila, že to u mne nepřipadá v úvahu. Další myšlenky jsem mu ze zdvořilosti nepředložila. Napadlo mě, že bych mohla opět zkusit homeopatii, protože: 1. domluvím termín a ten platí, 2. u homeopata nic nebolí. Tentokrát jsem si našla pana doktora v našem městě. Dal mi nějakou lahvičku s vodičkou.  Užívala jsem ji pečlivěji, ale opět jsem svůj život odmítla změnit kvůli léčbě. Za deset dní se mi čepy začaly chrlit z krku, byl jich za chvíli plný kapesník a já mám od té doby pokoj.

Když jsme koupili chatu, byla jsem překvapená, jak se mi tam zle spalo. Několikrát za noc jsem se budila. Odjakživa spím všude jako když mě do vody hodí, ale na chatě se to nějak zvrtlo. Myslela jsem si, že to je teplem, protože tam topíme v kamnech a vyhřeje se to tam daleko víc, než jsem zvyklá. Jak šel čas, chatu jsme si zrekonstruovali a já jsem si ji začala zařizovat a zdobit. Vitrážky na okna, obrázky na stěny, na trámy jsem zavěšovala různé andělíčky, věnečky, srdíčka a jiné drobnůstky z přírodnin. Pomalu jsem se i se spánkem dostávala do normálu a na naší Pohádce mi je nejlíp. Jedno dopoledne jsem v televizi zaslechla rozhovor s nějakou odbornicí na fenk shui. Paní začala povídat o tom, že pokud jsou v místnosti trámy na stropě, postel má být umístěna jejich směrem, protože pokud jsou trámy příčně, spánek není dobrý. To jsem zpozorněla a hned jsem si pomyslela, jaké to jsou bláboly, protože já si na chatě spinkám jako mimino. Paní však sdělila, že fenk shui má na takový problém řešení. Pokud není možné lůžko umístit jinak, stačí na trámy něco pozavěšovat!

V sobotu jsme měli návštěvu, jedni z našich nejmilejších přátel přišli k nám na chatu, a protože jsme se neviděli od srpna, měli jsme si co sdělovat. Andulka vykládala, jak její choť se synem byli na megakoncertě Rolling Stones, nespali celý den a následně celou noc a ještě ten den se měli vydat na cestu do Chorvatska. Její choť se nedal nikým a ničím přesvědčit, aby cestu o den, nebo aspoň o pár hodin, kdy se prospí, odložili.Na jejich karavanu v Chorvatsku shodil vítr stříšku a je potřeba to opravit! Nepomohlo nic, na cestu se vyrazilo a celá rodina měla před sebou hodiny hrůzy. Hned se mi vybavila naše cesta ze Sicílie, kdy jsme letiště opouštěli okolo půlnoci a čekala nás čtyřhodinová cesta domů. Nebylo mi všechno jedno, protože jsme byli nevyspalí, unavení, ale Manžel si postavil hlavu. Nepomohly argumenty, prosby, prskání. Volala Dušinka, a když jsem jí sdělila, že spát nebudeme a jedeme, byla na zhroucení, dokonce telefonicky jeden hotel zamluvila, abychom nemuseli hledat, ale Manžela to akorát vytočilo. Naštěstí jsme dorazili ve zdraví, jen na konci cesty,kolem půl páté ráno jsem pípla:  “Drahý, už nejsme na dálnici a nemůžeme jet v levém pruhu…” Co tuto událost spojuje? Manžel Andulky je narozený ve stejný den, jako můj…

Homeopatii, fenk shui i astrologii současná věda neuznává. Nepropadla jsem fanaticky ani jednomu, stále navštěvuji svoji klasickou endokrinoložku, o fenk shui jsem si ani po této mé zkušenosti nepřečetla ani jednu knihu, nezačala jsem doma hrát šachy s nábytkem a horoskopy v časopisech ignoruju, ani jsem si nedala udělat svůj vlastní. Jsou to však moje osobní zkušenosti, které se jednoduše přihodily. Svého životního stylu jsem se nevzdala, ale už nejstem tak nepřístupná a striktní v hodnocení těch nevědeckých a nemoderních metod a filosofií…